Jíme nehlučně, bez mlaskání a cinkání příbory, polévku nesrkáme. Do úst vkládáme malá sousta a další sousto vkládáme do úst až po spolknutí prvního. Nemluvíme s plnými ústy. Jídla si dáme na talíř tolik, kolik sníme. Není slušné nechávat zbytky. Chutná-li nám jídlo, požádáme o přídavek. Dnešní hostitelka zbytečně nepobízí a do jídla nenutí. Požádá-li host o přídavek, je tím polichocena. K dobrému stolování patří in klidná pohoda, proto jíme raději bez mnohde tak zbytečné zvukové kulisy. U rodinného stolu nevyřizujeme rodinné spory, ani nekáráme děti pro zanedbání některých povinností. Neopomineme jim ale vytknout chyby stolování. Je samozřejmé, že rodiče jsou dětem příkladem. Otec nemůže při číst noviny, nebo svému výkladu dodávat zvláštní důraz šermováním příborem. Nebude si z dlouhé chvíle hrát s párátky nebo si jimi čistit nehty, protože by se mohlo stát, že totéž udělá jeho dítě jednou v restauraci. Děti mají sklon k napodobování, toho si musí být rodiče vědomi.

V některých rodinách stolují v kuchyni, ve zvlášť zařízené části. Zde je možnost ponechat pokrmy na plotně pro další doplnění. Stolujeme-li v obývacím pokoji, přistaví si hospodyně k jídelnímu stolu, menší stolek, na kterém ponechá pokrmy v nádobách, aby odpadlo časté odbíhání od stolu.

I při každodenním stolování zachováváme pravidla při stolování obvyklá, aby mohl kdykoliv ke stolu přisednout host. Prostíráme tak, že klademe mělké a hluboké talíře asi 3 cm od okraje stolu. Vpravo od talířů dáme sklenici. Nosíme-li pivo z hostince pro dospělé osoby v půllitrech, stavíme pod ně podložky z lýka. Misku na kompot s podtalířkem nebo talířek na salát klademe vlevo. (Úspornější je přinést na podnosu naplněné talířky až s hlavním chodem). K levé straně talíře položíme vidličky hroty nahoru, vpravo nůž ostřím k talíři a vedle lžíci špičkou nahoru. Vlevo od vidličky položíme ubrousek. Podáváme-li moučník, klademe dezertní vidličku a lžičku nad talíře, stejně nožík na ovoce. Klademe je v tom pořadí, jak je do ruky uchopíme, tedy nůž střenkou k ruce pravé, vidličku držadlem k ruce levé, lžičku s držadlem k ruce pravé. Podáváme-li polévku v šálcích nebo miskách s podtalířky, klademe plochý talíř před stolující až po odnesení šálku. V šálcích přinášíme polévku na podnose, do hlubokých talířů ji naléváme u stolu. Mísu s polévkou si postaví matka k pravé ruce a stolující jí podávají talíře k naplnění. Prázdné nádobí odnášejí ze stolu odrostlejší děti, aby matka mohla podat další jídlo talíře kladou na podnos, příbory položí vedle. Při podávání moučníků sklízíme ze stolu slánku a košíček s chlebem.

Řekneme-li, že se u stolu sklízejí nádobí odrostlejší děti, neznamená to, že vstanou a překotně sklízejí stůl. Takový zmatek by byl nesprávný. Je-li v rodině více dětí, určí matka, který týden má které „službu“, to znamená, prostření stolu, obstarání a nalití nápojů a sklízení nádobí.

Základní příbor: lžíce, vidlička, nůž. Dezertní: menší lžička (kávová) nebo velikost mezi polévkovou a kávovou, kterou používáme při podávání polévky v šálku, menší nůž a vidlička, používáme pro podávání předkrmu. Dále příbor na moučníky: malá vidlička (má obvykle dva hroty spojené), malý nůž a kávová lžička. Dále lžička kompotová, zaoblená, lžička moka. Z předkládacích příborů je to velká lžíce a vidlička velká a menší, naběračka na polévku a omáčku, vidlička na chlebíčky, lopatička na dorty, kleště na pečivo. Patří sem i vývrtka a kleště na ořechy, lžičky do slánek, sklo na jídla z ryb.

Dalším vhodným materiálem pro každodenní stolování je dřevo. Dřevěné mísy jsou vhodné pro podávání salátů a sýrů; ze stejného materiálu jsou i předkládací příbory (viz naše fotografie). Náčiní z uměl hmoty i ubrusy z igelitu jsou vhodné spíše pro malé děti. Pro stolování v chatě a chalupě dáváme přednost lidové keramice a přírodnímu dřevu, které dávají to pravé kouzlo venkova.

Na dobře prostřeném stole nemá chybět květina. Nesmí to být květina v květináči, která na jídelní stůl nepatří, ani mohutná váza, která zabraňuje pohledu na protějšího stolovníka. Nejvhodnější je malá nízká vázička.

Dalšími doplňky stolu jsou podložky pod horké nádobí z různého materiálu, např. z orobince nebo ze slámy.

Kompletní jídelní souprava má vždy dvojnásobný počet mělkých talířů a talířky dezertní, kterých by měl být rovněž dvojnásobný počet, pro podávání předkrmů a dezertů. Mísy na maso mají většinou oválný tvar. Pro menší množství používáme mísu malou, pro drůbež nebo maso bohatě obložené mísu větší. Přílohy, jako brambory a knedlíky, dáváme na hlubší mísu kruhového tvaru, na mísu hranatou zeleninu nebo zelí, bramborové saláty apod. Dvě ploché mísy kruhového tvaru používáme na moučníky nebo na studený nářez a menší mísu na sýry.

K této soupravě používáme skleněné soupravy na kompot s hlubší a hlubšími talířky a mísu plochou s plochými talířky na salát. Ze skla máme též ploché mísy na dorty a obdélníkové mísy na řezy nebo chlebíčky.

Tím jsme vyčerpali kompletní jídelní soubor, bez něhož se domácnost, která žije běžným společenským životem, neobejde. Radit nově se zařizujícím manželům, aby si pořídili jen to nejnutnější k denní potřebě, by bylo neodpovědné.

Je samozřejmé, že s tímto nádobím a sklem budeme zacházet opatrně a budeme je šetřit, neboť nemáme obvykle možnost dokoupit rozbité kusy. Proto si pro běžné denní stolování pořídíme hladké bílé ploché i hlubší talíře, a dvě až tři různě velké mísy z varného skla nebo porcelánu, které můžeme použít bez poklice i jako zapékací nádobí nebo na přípravu polévky. K čistě bílým talířům lze dokoupit bílé oválné mísy bez dekoru na maso a hlubší mísy na přílohy. Skleněné mísy na salát i kompot koupíme hladké, nebo koupíme je samotné talířky, na které upravujeme jednotlivé porce. Sklenky pořizujeme rovněž hladké, které lze dokupovat.

Čajové soupravy pro hosty kupujeme kompletní a žádáme vždy důsledně i dezertní talířky, které mají být samozřejmou součástí čajové soupravy. Bohužel, návrháři na ně obvykle zapomínají. Dezertní talířky z jiného materiálu nebo ze skla porušují vzhled prostřeného stolu.

Pro každodenní potřebu vyhovují dobře šálky širších tvarů, které je možno dokupovat, malá konvice na čajovou esenci a konec na vodu. Jsou-li jmenované kusy nádobí vkusné, může odpadnout i dříve jmenovaná kompletní souprava. Koupíme pak soupravu na bílou kávu a na moka.

V cizině se kromě malých pokrývek používá i pruhů, které postačí pro dvě osoby sedící proti sobě nebo vedle sebe. Z téhož materiálu jsou zhotoveny i ubrousky.

Potřebné rozměry jednotlivých pokrývek zjistíme tak, že rozložíme talíř a příbory. To vše má spočívat na jedné pokrývce. Je-li stůl dostatečně velký, zhotovíme jednu pokrývku o něco větší než ostatní a prostíráme ji na jednu stranu stolu. Na ní pak klademe mísy s pokrmy. Tuto pokrývku můžeme použít i na příruční stolek. Není chybou, máme-li všecky pokrývky  30 x 40 cm. Pořizujeme-li pruhy pro 2 osoby je jejich šíře 45 cm a délka je o něco větší než délka stolu, aby pokrývka přesahovala jeho hrany; přibližná délka je asi 110 cm. Pruhy pro dvě osoby prostíráme buď po šířce stolu – osoby sedí proti sobě, nebo po délce stolu – pro osoby sedící vedle sebe. Ubrousky mají rozměry asi 35 x 35 cm. Materiál je silnější plátno, na okrajích třepené nebo lemované. Lemování může být odlišné barvy nebo jemného vzoru. Nevhodná je krajka. Prostírání má být přizpůsobeno barvě používaného nádobí.

Pro každodenní prostírání můžeme použít za stejného materiálu zhotovená pouzdra na ubrousky, do nich pak vkládáme ubrousky zbylé od jednotlivých souprav, u kterých již ubrusy dosloužily. Na pouzdra vyšijeme různé značky, aby si každý svůj ubrousek poznal. Tyto obaly jsou pro úschovu ubrousků hygieničtější než obvyklé kroužky.

Pro malé pohoštění mohou mít pokrývky též tvar oválu, nebo kruhu, nebo je přizpůsobíme celkovému ladění slavnostního prostření stolu, viz velikonoční stůl. Okraje kruhových pokrývek pak jednoduše obháčkujeme nebo olemujeme úzkou lemovkou či „zoubky“. Používáme-li pokrývky z lýka či jiného pletiva, musíme je často umývat.

Nyní si řekneme něco o úpravě denního i svátečního stolu, o podávání pokrmů při slavnostních příležitostech a o denním stolování a chování u stolu.

Dokonalé stolování neznamená výstavu drahého nádobí, skla a stříbra, nýbrž prostou, hlavně však vkusnou, dobře sladěnou úpravu stolu a zejména správné a klidné chování u jídla.

Dříve bylo zvykem prostírat stůl velkým ubrusem s ubrousky. Pro jídla hlavní (obědy a večeře) se prostíral ubrus bílý, nebo slabě pastelových barev, pro svačiny ubrus barevný. Dnes upravujeme prostírání tak, aby co nejvíce vyhovovalo našemu dennímu životu. Ubrusy prostíráme pro slavnostnější příležitosti a pro každodenní stolování používáme prostírání úsporné, tvz. Anglické, které pořizujeme takových rozměrů, aby vyhovovaly našemu stolu.