Zkysané mléko zvolna zahřejeme, občas jím zamícháme, a jakmile dostoupí teploty 35-40°C (o něco víc než je teplota ruky), odstavíme je z ohně a necháme zchladnout. Vychladlé nalejeme do plátěného sáčku a necháme samovolně vykapat, aby byl tvaroh vláčný. Nemáme-li sáček se zaoblenými rohy a tkanicemi, který je při častější výrobě tvarohu doma nezbytný, vložíme plátno do cedníku nad hrnek, obsah do něho vlijeme, konce plátna křížem svážeme a zavěsíme na kohoutek u vodovodu. Syrovátku můžeme zachytit, lze z ní připravit nakyslé bramborové polévky, podlévat hovězí pečení nebo z vychlazené připravit s přidáním ovocného sirupu osvěžující limonádu.

Pro získání tvrdšího tvarohu zahřejeme mléko na 60°C a po vykapání syrovátky sáček zavážeme a zatížíme.

Sýry jsou velmi cenným doplňkem naší stravy. Jsou vlastně mlékem bez vody, takže jejich výživná hodnota je ještě zhuštěna. Obsahují kromě bílkovin fosfor a vápník. Čím jsou sýry tučnější, tím mají větší obsah vitamínu A a popřípadě i vitamínu D.

Fermentativní děje probíhající při zrání sýrů způsobují, že sýr je i přes bohatý obsah tuků poměrně snadno stravitelný. Sýr je hotový pokrm, můžeme jej kdykoliv podávat k snídani, k přesnídávce i ke svačině, hlavně však jako doplněk oběda místo méně zdravých moučníků.

Sýr podáváme s chlebem tmavým, méně s bílým. Doplňujeme jej syrovou zeleninou lákavých barev: ředkvičkou, čerstvou okurkou, paprikami a srdíčkem salátu, mladým pórkem a podobně.

Sýr ukládáme v nádobách s víkem nebo lépe s poklopem; nemáme-li je, tedy ve skleněné čtvercové nádobě, v níž jej můžeme i podat

Strouhaný sýr podáváme k polévkám, těstovinám, rizotu, sypeme jím vaječné slané omelety, topinky a pokrmy zapékané.

Sýr v plátcích smažíme, volíme vždy sýr lomivý, nikoli takový, který lze v plátcích ohýbat. Takový sýr je po usmažení gumový. Na smažení je nevhodný eidam a gouda.